Nadační fond "Ztracení lidé" vznikl v roce 2017 jako nezisková organizace, která si za svůj cíl určila nalézat a identifikovat oběti napoleonských válek. Vyhledáváme jména vojáků i civilních osob, které zemřely v důsledku válečných událostí během let 1793 - 1815 a byly pohřbeny na území dnešní České nebo Slovenské republiky.
Na začátku všeho byl objev písemných záznamů o vojenských špitálech v moravském městečku Jaroměřice nad Rokytnou. Nakonec se podařilo nalézt nejen místa posledního odpočinku těchto obětí válek, ale u mnoha z nich i osobní údaje - jméno, věk, jednotku, příčinu úmrtí i místo a zemi původu. V přímé souvislosti s válečnými událostmi zahynula také spousta civilistů. Množství ošetřujícího personálu, podlehnuvšího ve vojenských nemocnicích stejným epidemiím jako ranění vojáci, je svojí tragédií neméně ohromující. I jejich údaje jsou dohledatelné.
Vzhledem k tomu, že jsme díky této zkušenosti objevili dosud nezpracované a nevyužité zdroje ohledně rakouských vojenských nemocnic napoleonské éry, rozhodli jsme se založit nadační fond "Ztracení lidé" a jako okruh jeho působnosti určit území celé České i Slovenské republiky. Máme nalezeny desítky a desítky míst, kde se v období let 1793 - 1815 nacházela vojenská zdravotnická zařízení. Je ovšem také mnoho lokalit, kde se vojáci léčili pod civilní správou nebo zemřeli po cestě, při transportu. Ty dohledáváme v místních zdrojích - kronikách, matrikách.
Počty vojáků, kteří v našich dvou zemích byli uloženi k věčnému spánku, jdou do desetitisíců a v naprosté většině případů jsou tyto události už zapomenuty. Netýká se to zdaleka jen domácí, tehdy c.k. rakouské armády: boje v letech 1798 - 1800, tažení maršála Suvorova do Itálie, zde zanechalo příslušníky armády rakouské (což tehdy obnášelo velkou část Evropy), ruské a také francouzské, kteří se sem dostali jako zajatci. Tažení roku 1805 je nejznámější, nepřežilo ho zde mnoho vojáků rakouských, ruských i francouzských. Tažení roku 1809, tzv. dunajské, zde opět zanechalo tragický počet vojáků armády rakouské a francouzské. A nakonec ofenziva roku 1813 zde zanechala nejen padlé z bitev v severních Čechách, ale hlavně, a to je skutečnost téměř neznámá, se na území dnešní České republiky vozili ranění až z bitvy u Lipska. Těchto míst je velmi mnoho a vojáci, figurující v seznamech zemřelých, pochází doslova a do písmene z celé Evropy. Všechny tyto "zapomenuté lidi", kteří doplatili životem na válečnou mašinérii, jsme se rozhodli, v rámci možností, identifikovat a připomenout.
Je to nereálný úkol, mohlo by se zdát, ale uděláme, co budeme moci. Dali jsme si jako termín ukončení naší práce datum 2.12.2021, tedy kombinaci data bitvy u Slavkova a roku dvoustého výročí úmrtí císaře Napoleona, kterému, obrazně řečeno, daná epocha "patřila". Podrobnosti o jednotlivých lokalitách, včetně jmenných seznamů zemřelých, budou postupně zveřejňovány v interaktivní mapě na této stránce.
Nadační fond "Ztracení lidé" je veden myšlenkou, že lidé, kteří bojovali a umírali před dvě stě lety ve válkách uprostřed Evropy si zaslouží, aby se na ně nezapomnělo. Byly to tragické oběti doby, která formovala tento kontinent na dlouhou dobu dopředu. Myšlenky, které se v té době zrodily, byly vzletné a idealistické, jejich prosazování v praxi pak krvavé a tragické. Kéž nás jména mrtvých varují, jak prosazování nadvlády nad Evropou dopadá... minulé generace se nepoučily, snad můžeme být tou první, která to zvládne.

Za nadační fond "Ztracení lidé" Klára Čudrnáková, zakladatel a předseda správní rady