Povídka Souboj

Povídka Souboj

autor: Jiří Lelek

 

SOUBOJ

/pan A.S. Puškin laskavě promine, že jsme si vypůjčili název jeho povídky/

Drama o 3 dějstvích a dvou soubojích

 

Osoby a obsazení:

Kateřina II. Veliká, carevna Vší Rusi

Platon Alexandrovič ZUBOV, světlý kníže, favorit Kateřiny II.

Nikolaj Grigorjevič ŠČERBATOV, praporčík gardy, posléze podplukovník prinz Charles Joseph de Ligne

Joseph Xavier Karl Raphael Philipp Beno von SACHSEN, Chevalier de SAXE

 

PŘEDEHRA

      Ke konci XVIII. stol. V Rusku, za panování Kateřiny II., celým ruským státem vládli, de facto, její favorité, z nichž poslední – kníže Platon Zubov, měl obrovský vliv na zahraniční politiku Ruska té doby. Nutno podotknout, že za jeho působení přijelo do Ruska velké množství významných lidí, jednak francouzských emigrantů, jednak šlechticů tehdejší Evropy a to i z panovnických dvorů. Jedním z nich byl i Joseph Xavier von Sachsen, chevalier de Saxe. Sloužil ve francouzské armádě, ale v r. 1794 přijel do St. Petersburgu. Byla mu přidělena hodnost plukovníka carské gardy a od carevny dostal roční rentu 2.000 rublů. Byl proslulý svým životním stylem jako „ženský hrdina“ a pro svoji tělesnou sílu a bojovnost proslul jako král soubojů.

 

1. DĚJSTVÍ – Jekatěrinhof

      „Guljanie“ v Jekatěrinhofu. Vždy velká událost Petrohradské společnosti v jednom z velkých parků Petersburgu. Stánky s občerstvením, čaj, vodka, šampaňské, kolotoče, zábava, promenádní hudba. Scházela se zde smetánka celého hlavního města.

      Také jednoho letního dne r. 1794 nebo 1795 /historici se neshodují/ zde došlo k následující příhodě.

      Mladý kníže N.G. Ščerbatov, který byl tehdy pouhým praporčíkem gardy, když míjel de Saxe, kterého sotva znal, obrátil se na něho s otázkou: „Comment vous partez vous?“ /Jak se máš?/. Chevalier, který jel na koni, rozčilen drzým tónem mladého Ščerbatova, který ignoroval velký rozdíl v hodnostech odpověděl: „Sur mon cheval“ /Na mém koni/. Zřejmě tím naznačil, že nejdříve je on, potom jeho kůň a až pak Ščerbatov. Ten, na podnět svých druhů vyzval de Saxe na souboj, dostal ale drzou a odmítavou odpověď. Následně se ten den večer potkali ve francouzském divadle. Ščerbatov se zeptal, francouzsky, jak se mu líbí herci, odpověď nedostal, zeptal se tedy německy. Nato se de Saxe obrátil je svému doprovodu a prohodil: „Máte zde ale drzé mladíky. Jsou tak dotěrní svými rozhovory!“ Dotčený Ščerbatov zvolal: „Ach Ty německá svině, já jsem ruský kníže!“ De Saxe ho nato udeřil holí po tváři.  

      Skandál na veřejném místě přilákal pozornost policie, de Saxe byl na místě zatčen, a protože měl v Rusku nemálo jemu nepřejících, ke kterým patřil i Platon Zubov, byl vypovězen z Ruska. Protože si myslel, že za jeho vypovězením stojí Zubov, žádal ho v drzém dopise o vysvětlení, odpověď však nedostal. Poslal tedy Zubovovi výzvu na souboj, taktéž bez odezvy. Carevna totiž souboje zakázala, protože je nesnášela, a proto Zubov od tohoto problému distancoval.

      De Saxe poté v novinách uveřejnil výzvu na souboj, ale ani v tomto případě Zubov nereagoval.

 

2. DĚJSTVÍ – Vídeň

      Po smrti Kateřiny II: ztratil Zubov své postavení favorita a nedůvěra cara Pavla I. K němu vedla k ustanovení tajného dozoru nad Zubovem, což způsobilo, že požádal o zahraniční dovolenou. Tu dostal až v létě 1802 a za místo svého pobytu zvolil Vídeň.

      Zde našel vřelé přijetí v domě hraběte Razumovského, se kterým byl svázán řadou vzájemných úsluh ještě z doby svého vlivu. Příjezd Zubova do Vídně vzbudil všeobecnou pozornost, nedávná velikost favorita nebyla ještě zapomenuta.

      Cestou přes Polsko měl však nepříjemné setkání s polským generálporučíkem Ignacem Gelgudem. Ten ho obvinil z toho, že měl podíl na rozdělení Polska a vyzval ho proto na souboj. Zubov ho odmítl s tím, že má ve Vídni stejnou záležitost.

      Ve Vídni, následujícího dne po jeho příjezdu, došlo v domě knížete de Ligne, k setkání Zubova a de Saxe. Ten připisoval Zubovovi příčinu svého vypovězení z Ruska, Zubov oponoval, že tak rozhodla carevna bez jeho vědomí a on že s tím nemá nic společného. I když de Ligne se snažil oba soupeře usmířit, de Saxe trval na souboji. Kníže de Ligne se tedy uvolil dělat sekundanta de Saxovi. Odjeli do Teplic, pravděpodobně proto, aby zabránili skandálu v hlavním městě, a poblíž Teplic, na louce u hradu Riesenburka u Oseka došlo k souboji.

 

3. DĚJSTVÍ – Riesenburk – 1. část

      Zubov a de Saxe se utkali chladnými zbraněmi – kordy.

      Zubov, dle svědectví anonymního současníka „Směšně uchopil kord, klesl na kolena a dlouho se modlil.“ Postupujíc na protivníka, po prvním škrábnutí na ruce nedovolil pokračovat v souboji. De Saxe po zranění Zubova zvolal: „Omrzel jste mě.“ Kníže de Ligne naopak podává svědectví, že Zubov šel na souboj vesele a zachoval si svoji bodrost a veselost, nehledíc na silnou bolest od hluboké, ale ne nebezpečné rány.

      Po souboji de Saxe odjel do Teplic, Zubov do Vídně. Zde ho však očekával generálporučík Gelgud s opětovnou výzvou na souboj. Ale protože přijel ilegálně, obrátil se Razumovskij na policii, aby zabránil veřejnému skandálu. Ostatně Zubov se vymluvil na své zranění a požádal rakouského císaře o povolení návratu do Ruska, které obdržel 1. července.

 

3. DĚJSTVÍ – Riesenburk – 2. část

      Jakmile Ščerbatov zjistil, že Zubov vyrazil do Vídně, neprodleně se vydal za ním. Ve Vídni ho už nezastihl, a tak se vydal za ním do Teplic, protože zřejmě u Razumovského zjistil cíl a účel jeho cesty.

      Do Teplic dorazil se čtyřdenním zpožděním, což však nevadilo tomu, aby nekontaktoval de Saxe a dohodl se s ním na podmínkách souboje. Ty byly však více než kruté.

      Za chladného rána 22. června 1802 vyrazili z Teplic na hrad Riesenburg. Soupeři, sekundanti, lékař. Po příjezdu na jižní svah tak zvaného Adelgrundu byly vytyčeny 2 bariéry vzdálené od sebe 8 kroků. Soupeři, obráceni k bariérám zády, měli kráčet dvacet kroků, na daný povel se obrátit a vracet se zpátky k bariérám, přičemž mohli postupovat pouze kupředu nebo do stran a střílet podle libosti, a to z jakékoliv vzdálenosti.

      První vypálil Ščerbatov a chevalier de Saxe se skácel k zemi, zasažen do prsou, kde zemřel v náruči svého sekundanta knížete de Ligne. Když si uvědomíme, že na sebe stříleli z maximální vzdálenosti 30-32 metrů, přežil ten, kdo měl pevnější nervy a byl pohotovější ve střelbě.

 

DOHRA

      Ze všeho toho zůstal jen zápis ve smrtné matrice obce Riesenburg, ze dne 24, června 1802 /datum zřejmě posunuto účelně/ bylo pod hradem Riesenburgem nalezeno tělo Chevaliera de Saxe, u kterého bylo, po úředním ohledání komisařem trestního soudu, zjištěno, že byl někým, a to jednou ranou, zastřelen. Ve vší tichosti byl potom 26. června 1802 pohřben na hřbitově v Oseku místním farářem Prokopem Pruchou.

      Ze všeho zůstal jenom klasicistní náhrobek na Oseckém hřbitově od saského dvorního sochaře J.F. Pettricha s nápisem:

      „Zde odpočívá Josef Saský, syn nejjasnějšího Xavera královského prince polského a litevského, vévody saského, plnomocný místodržitel krále obojí Sicílie, rytíř královského řádu svatého Januaria a svatého Jana Jerusalemského. Podniknuv cestu k teplickým pramenům skonal 22. června 1802.“

      Co k tomu dodat na konec?

      Jednalo se asi o nejslavnější souboj na území Čech – jeho účastníci zasahovali do vládnoucích špiček tehdejší Evropy. Ruska, Rakouska a Saska. Typický byl ale z jiného důvodu. Z malicherných věcí se staly události, které stály jednoho ze zúčastněných život.

Ach – těžký je život šlechtice.