Jaroměřice nad Rokytnou - tak tady to všechno začalo. Tady jsme začali hledat a nacházet dávno zapomenuté informace, tady k nim město přistoupilo neuvěřitelně vstřícně a v roce 2016 zřídilo na celkem 3 !!! místech pomníky na památku lidí, kteří zde spí navěky. A proč hned na třech? Jaroměřice si přítomnost vojenských lazaretů užily dvakrát (když pomineme, že v roce 1805 se zde vojsko vyskytovalo též, ale bez zdravotnického zařízení). V roce 1809, po bitvě u Znojma, bylo město obsazeno Francouzy, kteří zde zůstali až do podpisu mírové smlouvy (odešli začátkem listopadu 1809). Místní kněz zapsal do farní kroniky jak budovu, kde si zřídili nemocnici (volba padla na klášter servitů, zrušený Josefem II. roku 1784), tak místa pohřbení a počty vojáků, kteří do nich byli uloženi. V tom roce to byla místa dvě - hromadný hrob pro 50 Francouzů je popsán "na začátku aleje vedoucí do Blatnice po levé straně". Alej je, soudě podle starých map, dodnes na stejném místě a tak byl pomník situován přibližně podle popisu. Bohužel, jména těchto 50 vojáků už asi nezjistíme... jedině, kdyby se nějakým zázrakem zachovala ve francouzských archivních záznamech. Ale zjistili jsme jména dalších šesti Francouzů, kteří byli uloženi na místní katolický hřbitov a o nichž pan farář zapsal, že byli uloženi "sine luce, sine cruce", tedy bez obřadu, bez kříže... Z nějakého důvodu je nevepsal přímo do matriční knihy, ale na zvláštní list papíru a ten do matriky vložil. Při hledání v Moravském zemském archivu pak byl tento lístek objeven a my tak víme, kdo bylo 6 mužů, kteří zůstali v okolí kostela Sv. Markéty (pohřbívalo se zde cca do třicátých let 19. století). Jak originál zápisu, tak jeho překlad je přiložený ve fotogalerii.

Ovšem v roce 1813 přišlo do malého města něco, proti čemu byl lazaret z roku 1809 slabým odvarem. Po bitvě u Lipska hledal erár všechny možné prostory, kam raněné a nemocné vojáky uložit (vždyť se počítali na více jak sto tisíc). Volba padla znovu i na Jaroměřice, které se, podle záznamů, "už v minulosti osvědčily" a byl zde zřízen Hlavní polní špitál č.24. Do zámku a do kláštera mělo být uloženo 1 000 vojáků (inspekce z 2.12.1813 uvádí skutečný počet 1362 mužů). Začali je přivážet na začátku listopadu (Lipsko je cca 400 km daleko) a jak zapsal pan farář, "při skládání z vozu byli někteří již mrtvi". A asi těch "již mrtvých" nebylo zrovna málo, protože zápis končí tím, že "bylo jich pochováno asi 850 do remízu podél bohušické silnice". Ve vojenské matrice jsme však našli kolem 750 jmen, dá se tedy předpokládat, že ty chybějící nebylo už možné identifikovat. Kromě nesmírné tragédie vojáků a jejich rodin (v seznamu je občas i žena nebo dítě) je na příkladu Jaroměřic vidět otřesná a naprosto zoufalá situace civilních obyvatel, kterým bylo opatrování nemocných uloženo (či spíše nařízeno, jak víme). Zřizovací listina mluví o 100 postelích, které se mají připravit pro ošetřující personál... ve skutečnosti jich potom během existence lazaretu zemřelo více než 140!!! Dokonce museli být ošetřovatelé doplňováni z další vojenské nemocnice v Zábrdovicích, jak je ze záznamů poznat... a i ti podléhali epidemii břišního tyfu. V lednu 1814 se pak objevuje zápis, že zemřel i hlavní lékař nemocnice, teprve 32-letý František Horný ze Znojma... prostě tragédie na tragédii a to ještě musíme vzít v úvahu, že tuto zimu zemřelo na tyfus i více jak tři desítky místních obyvatel, kteří se špitálem neměli nic společného. Celá tato hrůza skončila v březnu 1814, kdy byl špitál v Jaroměřicích zrušen. Zůstaly po něm stovky mrtvých lidí doslova z celé Evropy, kteří zde spí navěky spolu v hromadných hrobech, bez ohledu na to, kdo komu byl za života přítel či nepřítel... ale to nebyla jejich vlastní volba.

Špitál č.24 měl i svoji filiální pobočku v Jemnici. Vznikla od ledna 1814 a je na mapě uvedena samostatně. Osud Jaroměřic a v širších souvislostech celého kraje je popsán v publikaci "Jaroměřice nad Rokytnou - co tu nechal Napoleon. Události let 1805 až 1814 - oběti války". Dá se získat v jaroměřickém Kulturním  informačním středisku.

Poznámka k excelovské tabulce níže: Špitální písař zapisoval foneticky, tedy to, co slyšel. Některá jména a názvy sídel proto neodpovídají spisovnému tvaru a je třeba dohledávat podobnosti.

Pokud je český název bez pochybností, je uvedený za lomítkem.

Benátky a Treviso jsou destinace, kam byl špitál přeložený z Jaroměřic a tento seznam se jich netýká.

Jaroměřice nad Rokytnou 7. Listopad 1813 až březen 1814, Benátky a Treviso květen 1814 až červenec 1816.